Smrt

„Člověk musí bránit proti tomu zlu, na které právě stačí.“

Jan Palach, 17. leden 1969

Již za několik hodin po Palachově činu byla klinika obležena novináři, kteří se domáhali informací o jeho zdravotním stavu. Vedoucí oddělení popálenin Jarmila Doležalová proto rozhodla o uzavření kliniky a návštěvu povolila pouze Palachově matce a bratrovi Jiřímu. Do pokoje nevpustila ani vyšetřovatele Veřejné bezpečnosti, kteří chtěli zjistit podrobnosti o potenciálních Palachových následovnících. Převzala od nich pouze kotoučový magnetofon, na který měly být nahrány případné Palachovy výpovědi (tento přístroj však nebyl z nejasných důvodů zřejmě vůbec použit).

Podle vzpomínek zdravotního personálu trval Jan Palach po celou dobu na tom, že skupina jeho následovníků skutečně existuje. Na otázku, kdo jsou její členové, však odmítal odpovědět. Dne 17. ledna 1969 nahrála psychiatrička MUDr. Zdenka Kmuníčková na kazetový magnetofon (patrně jiný, než dodala Veřejná bezpečnost) krátký rozhovor s popáleným studentem. Zopakoval v něm požadavky ze svého dopisu a zdůraznil, že svým činem chtěl probudit lidi. Ve stejný den navštívila Palacha na pokoji také jeho matka a bratr, kteří byli silně otřeseni. Oba byli následně hospitalizováni na psychiatrické klinice.

Zdravotní stav Jana Palacha byl po celou dobu hospitalizace velmi kritický. Lékařka MUDr. Marta Zádorožná při jeho přijetí na oddělení konstatovala, že utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně na téměř 85 procentech těla, což je v naprosté většině případů neslučitelné se životem. Přesto se Palach, kterému byly podávány analgetika pro utlumení bolesti, zajímal o ohlasy svého činu.

V neděli 19. ledna 1969 ošetřující lékař MUDr. Radko Vrabec zavolal Palachově známé z kolejí Evě Bednárikové a požádal ji, aby okamžitě přišla do nemocnice, protože s ní chce pacient mluvit. Podle její výpovědi Jan Palach požádal, aby přivedla studentského vůdce Lubomíra Holečka. Když se s ním do nemocnice vrátila, měl je popálený student údajně požádat, aby vyřídili vzkaz ostatním členům skupiny, aby se neupalovali. Zůstane patrně otázkou, zda se ve skutečnosti jednalo o Palachovo autentické přání. Pětidenní lhůta ke splnění jeho požadavků se postupně naplňovala a obava z opakování šokujícího činu mohla vést minimálně k jinému výkladu Palachových výroků. Vzhledem k jeho kritickému stavu navíc nebyl schopen souvislejší výpovědi. Po odchodu Bednárikové a Holečka z pokoje se jeho stav výrazně zhoršil.

Dne 19. ledna 1969 v 15.30 hod. konstatovali lékaři smrt Jana Palacha. Večer bylo jeho tělo převezeno do budovy Soudního lékařství, kde se podařilo sochaři Olbramu Zoubkovi sejmout posmrtnou masku. Uskutečnila se zde také soudní pitva, podle níž byl bezprostřední příčinou smrti „vznikající zápal plic v důsledku popálenin“.