Thich Quang Duc

* 1897, Hoi Khanh

† 11. červen 1963, Saigon

„Dříve, než se zavřou mé oči a spatřím obraz Buddhy, s úctou naléhavě žádám, aby prezident Ngo Dinh Diem měl na mysli soucit k lidem svého národa a nastolením náboženské rovnosti věčně udržel sílu vlasti.“

Thich Quang Duc, 11. červen 1963

Dne 11. června 1963 se nechal v Saigonu polít benzínem a zapálit na protest proti pronásledování buddhistů sedmašedesátiletý mnich Thich Quang Duc.

Thich Quang Duc se narodil v roce 1897 v obci Hoi Khanh, která se nachází v centrální části Vietnamu (provincie Khanh Hoa). Kusé údaje o jeho životě jsou známé pouze z buddhistické literatury. Pocházel z početné rodiny, měl šest sourozenců. Jeho původní jméno znělo Lam Van Tuc (vietnamsky Lam Văn Tuc). V sedmi letech vstoupil do mahajánového kláštera. Ve dvaceti se definitivně stal buddhistickým mnichem a přijal jméno Thich Quang Duc. V roce 1932 byl jmenován inspektorem pro buddhistické kláštery, postupně byl odpovědný za výstavbu 14 chrámů. V roce 1934 se přestěhoval do jižního Vietnamu, kde se stal učitelem. Dva roky strávil také v Kambodži. Poté opět dohlížel na výstavbu chrámů, celkem jich bylo pod jeho vedením postaveno jednatřicet. V roce 1943 se přestěhoval do Saigonu, kde působil jako vedoucí komise pro ceremoniální obřady. V následujících letech se stal jednou z hlavních duchovních osobností vietnamského buddhismu.

Na počátku šedesátých let se v Jižním Vietnamu (Vietnamské republice) vyostřil náboženský konflikt. Stát, kde byla většina obyvatel buddhistů, řídil autoritativní prezident Ngo Dinh Diem (vietnamsky Ngô Đình Diệm), jehož rodina se hlásila ke křesťanství. Rozbujelá korupce, preferování katolíků ve státní administrativě a neúcta prezidenta k buddhistickým tradicím vyvolaly v Saigonu pouliční nepokoje, při jejichž potlačení bylo v květnu 1963 zabito devět demonstrantů. Reakcí buddhistů byl šokující protest, který navazoval na starší tradici (případy sebeupalování byly již dříve zaznamenány nejen ve Vietnamu, ale také v Číně). Dne 10. června 1963 se američtí novináři v Saigonu dozvěděli, že se druhý den něco odehraje před budovou kambodžské ambasády (místo bylo buddhisty vybráno patrně proto, že Kambodža měla tehdy s Jižním Vietnamem napjaté vztahy). Vzhledem k tomu, že buddhisté protestovali proti vládnoucímu režimu již dlouhou dobu, dostavilo se na místo jen několik z nich. Byli mezi nimi dopisovatel The New York Times David Halberstam a fotograf Malcolm W. Browne z tiskové agentury Associated Press (AP).

Podle vzpomínek Halberstama přišel 11. června 1963 na rušnou křižovatku průvod několika stovek buddhistických mnichů, který vyšel okolo desáté hodiny dopoledne z hlavní saigonské pagody. V čele jel modrý sedan značky Austin Westminster, z něhož na křižovatce vystoupil Thich Quang Duc. Doprovázeli ho dva další mniši. Jeden z nich položil na silnici polštář, na který Duc usednul do lotosového sedu. Druhý mnich ho polil benzínem z  pětigalonového kanystru, který vyndal z kufru automobilu. Duc poté pronesl krátkou mantru, kterou buddhisté používají ke zklidnění mysli. Poté škrtl zápalkou a zapálil se. Okamžitě vzplál. Přihlížející dav vykřikoval různá hesla, někteří plakali a jiní se hořícímu mnichu klaněli. Po deseti minutách se bezvládné tělo sesulo k zemi. Když plameny dohořely, jeden z mnichů znovu a znovu opakoval do mikrofonu, nejdříve ve vietnamštině a poté v angličtině: „Buddhistický mnich se upálil k smrti. Buddhistický mnich se stal mučedníkem.“ Ducovy ostatky mniši odnesli k pohřebnímu obřadu. Podle tradice zůstalo po kremaci jeho srdce neporušené a bylo uctíváno jako relikvie. I z tohoto důvodu byl Duc vietnamskými stoupenci mahajánového buddhismu označen za bódhisattvu, který je schopen dosáhnout duchovního probuzení (řada jiných buddhistů ovšem jeho čin naopak odmítla jako neslučitelný s Buddhovým učením).

V dopise na rozloučenou Duc zdůraznil, že se k tomuto protestu rozhodl proto, aby prezidenta Diema přiměl k nastolení náboženské tolerance. Sebeupálení v dopise označil jako oběť přinesenou na obranu buddhismu. Představitelé režimu označili celou událost za spiknutí, na kterém se podílela kambodžská strana a místní komunisté. Prezident také obvinil americké novináře, že celou věc zinscenovali, aby získali pozornost médií. Na konci června 1963 vláda oznámila, že byl Duc před činem omámen. Pobouření způsobila také švagrová prezidenta Diema, která hrála roli první dámy. Cynicky měla údajně prohlásit, že „člověk by měl oběma rukama zatleskat podívané, jakou nám poskytl mnich smažící se zaživa“. Náboženský konflikt se v následujících týdnech neuklidnil, naopak se v srpnu 1963 zapálili další tři buddhisté. Nakonec byl prezident Diem, kterého postupně přestaly podporovat USA, při převratu 2. listopadu 1963 sesazen a zabit.

Ducův protest měl velký ohlas nejen v Jižním Vietnamu, ale díky americkým novinářům také v řadě dalších států. Browneho snímek, který zachytil hořícího buddhistického mnicha, byl v roce 1963 vyhlášen fotografií roku v soutěži World Press Photo a jeho autor získal v roce 1964 Pulitzerovu cenu. O sebeupalování v Jižním Vietnamu informovala často také oficiální média v komunistických zemích, která je interpretovala jako součást boje proti americkému imperialismu. Na konci šedesátých let se tato forma politického protestu stala paradoxně inspirací pro řadu osob v sovětském bloku. Dnes je v hlavní metropoli Vietnamu (dříve Saigon, nyní Ho Či Minovo město) po Ducovi pojmenována ulice a poblíž místa jeho drastického protestu stojí monumentální pomník.

Literatura: >>>

BIGGS, Michael: Dying without Killing. Self-Immolations, 1963–2002, In: GAMBETTA, Diego (ed.): Making Sense of Suicide Missions. Oxford University Press, Oxford 2005, s. 173–208, 320–324, dostupné on-line: http://users.ox.ac.uk/~sfos0060/immolation.pdf (ověřeno 8. 7. 2011)

BRADLEY, Mark: Vietnam and war. Oxford University Press, New York 2009.

HALBERSTAM, David: The Making of a Quagmire. Random House, New York 1965.

GUNN, Jeremy T.: Spiritual weapons. The Cold War and the Forging of an American National Religion. Praeger Publishers, Westport 2009.

IČO, Ján – HLAVATÁ, Lucie – STRAŠÁKOVÁ, Mária – KARLOVÁ, Petra: Dějiny Vietnamu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2008.

JACOBS, Seth: Cold war mandarin. Ngo Dinh Diem and the origins of America's war in Vietnam, 1950–1963. Rowman & Littlefield Publishers, Inc., Maryland 2006.

KEOWN, Damien: Buddhist ethics. A very short introduction. Oxford University Press, New York 2005.

MONESTIER, Martin: Dějiny sebevražd. Dějiny, techniky a zvláštnosti dobrovolné smrti. Dybbuk, Praha 2003.

WILSON, Liz (ed.): The living and the dead. Social dimensions of death in South Asian religions. State University of New York, New York 2003.