• úvod
• Thich Quang Duc
• Norman Morrison
• Ryszard Siwiec
• Vasyl Makuch
• Sándor Bauer
• Josef Hlavatý
• Jan Zajíc
• Evžen Plocek
• Elijahu Rips
• Romas Kalanta
• Oskar Brüsewitz
• Musa Mamut
• Mohamed Bouazizi
• Rigzin Phüncchog

Norman Morrison

* 29. prosinec 1933, Erie

† 2. listopad 1965, Pentagon

„Věřím tomu, že Norman Morrison se sám zapálil, aby svítil pro nás ostatní. Chcete-li, aby pro nás nebylo možné zavírat oči nebo je odvracet od drsných skutečností válek. Aby nám ukázal odlišnou cestu…“

Anne Morrison Welsh

Dne 2. listopadu 1965 se na protest proti vietnamské válce polil benzínem a zapálil před budovou Pentagonu jednatřicetiletý Norman Morrison.

V polovině šedesátých let začalo být sebeupálení jako radikální forma politického protestu spojováno s odporem proti účasti americké armády ve vietnamské válce. Výrazně k tomu přispělo několik případů sebeupálení z politických důvodů, které se odehrály přímo v USA. Tyto kauzy byly sice ojedinělé, ale vzhledem k velké medializaci měly značný dopad také v zahraničí. Jako první se 16. března 1965 v Detroidu zapálila dvaaosmdesátiletá mírová aktivistka Alice Herzová. V dopise na rozloučenou přímo odkázala na buddhistické předchůdce. Zemřela v nemocnici za deset dnů poté.

Nepoměrně větší ohlas měl za několik měsíců protest kvakera Normana Morrisona, který se 2. listopadu 1965 zapálil u budovy Pentagonu. Morrison od roku 1952 studoval čtyři roky náboženství na vysoké škole ve Woosteru v Ohio, a poté rok navštěvoval Západní teologický seminář (dnešní Pittsburgh Presbyterian Seminary). Několik měsíců studoval také ve Velké Británii na Edinburské univerzitě. Procestoval Evropu a Blízký Východ, poté se vrátil do Pittsburgu, kde v roce 1959 získal titul bakaláře. Ve stejném roce se připojil ke kvakerům a odstěhoval se do Charlotte nedaleko New Yorku, kde pracoval jako tajemník místní kvakerské komunity. V roce 1962 se společně s rodinou přestěhoval do Baltimoru, kde organizoval bohoslužebná setkání. otosového sedu před budovou knihovny Daga Hammarskjölda, jež je součástí areálu OSN v New Yorku, a zapálil se. Zemřel o den později.

Podle vzpomínek manželky se 2. listopadu 1965 společně doma bavili při obědě o článku, kde bylo popsáno bombardování vesnice a zabíjení dětí ve vietnamské válce. Poté odešla do školy vyzvednout dvě starší děti a nechala manžela s roční dcerkou Emily doma. Když se vrátila, byli oba bez vysvětlení pryč. Večer volal jakýsi novinář, že její manžel protestoval ve Washingtonu. Řekla mu, že o ničem neví. Krátce poté zavolal lékař z nemocnice v Pentagonu, a sdělil, že její manžel zemřel na následky popálenin. Dcerka Emily byla v pořádku, podle jedné verze ji Norman Morrison nechal samotnou na chodníku, podle jiné ji svěřil kolemjdoucím. V dopise manželce na rozloučenou napsal, že se upálil proto, aby nemusely umírat další děti ve vietnamské vesnici. Zmínil také nejasně Abrahámovu oběť, není proto jasné, zda se původně nechtěl upálit i se svou dcerou.

Sebeupálení Normana Morrisona se odehrálo nedaleko kanceláře tehdejšího ministra obrany USA Roberta McNamary, který byl tehdy přítomen v úřadu a stal se tak očitým svědkem tohoto tragického činu. Po Normanu Morrisonovi zůstala manželka a tři malé děti (s roční dcerkou Emily odjel Morrison do Pentagonu a zapálil se před jejíma očima). Motivy svého činu nejasně popsal v dopise na rozloučenou, adresovaném své manželce. Morrisonův protest využíval Severní Vietnam v protiamerické kampani. V Hanoji po něm byla pojmenována ulice a vydána poštovní známka s jeho portrétem. Básník To Huu napsal o této události oslavnou báseň. V roce 1999 podnikla Morrisonova manželka cestu do Vietnamu. O protestu své manžela a dalších osudech jeho rodiny poté vydala dvě vzpomínkové knihy.

Do první vlny sebeupálení v USA patří také případ dvaadvacetiletého katolíka Rogera Allena Laporteho, který 9. listopadu 1965 usedl do lotosového sedu před budovou knihovny Daga Hammarskjölda, jež je součástí areálu OSN v New Yorku, a zapálil se. Zemřel o den později.

Literatura: >>>