Příprava

„Vzhledem k tomu, že naše národy se ocitly na pokraji beznaděje a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa.“

Z Palachova dopisu Svazu československých spisovatelů, 16. leden 1969

V říjnu 1968 nastoupil Jan Palach na Filozofickou fakultu UK v Praze. Podle vzpomínek svých přátel se na podzim 1968 zúčastnil několika pouličních demonstrací. V listopadu 1968 se také aktivně zapojil do okupační stávky, která však skončila neúspěchem. Několik jeho přátel a spolužáků  později při výsleších uvedlo, že zlom v jeho chování nastal právě v tomto období.

Z pramenů vyplývá, že Jan Palach delší dobu přemýšlel o radikálním činu, který by vyburcoval veřejnost k odporu. Zvažoval různé formy protestu. Dokládá to zejména jeho návrh na obsazení hlavní budovy Československého rozhlasu a vysílání výzvy ke generální stávce, který na počátku ledna 1969 poslal studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi na shromáždění studentů Filozofické fakulty UK v Praze. Dokument byl nedávno objeven ve spise Státní bezpečnosti, která ho zabavila na počátku sedmdesátých let v archivu Univerzity Karlovy. V souvislosti s neúspěchem okupační stávky v něm Jan Palach navrhl, aby se iniciativy chopila malá a odhodlaná skupina studentů, která strhne k odporu širší veřejnost. V tomto dokumentu se také objevují teze, které Palach později použil také v dopise „Pochodně č. 1“. Mezi požadavky nechybí například zrušení cenzury.

Jan Palach na svoji výzvu patrně nedostal žádnou odpověď. I proto se zřejmě rozhodl pro jinou formu protestu. Měla nepoměrně více šokující podobu než násilné obsazení jedné budovy, zároveň však nevyžadovala dlouhou a složitou přípravu. Jak vyšetřovatelé zjistili, všechny konkrétní kroky k přípravě svého činu podnikl Jan Palach během několika hodin. Dne 15. ledna 1969 se zúčastnil pohřbu svého strýce a následující den ráno odjel ze Všetat do Prahy. Na spořilovské koleje přijel 16. ledna 1969 patrně okolo osmé hodiny. Na pokoji napsal koncept a poté čtyři takřka identické dopisy, které podepsal jako „Pochodeň č. 1“. Adresoval je svému spolužákovi z VŠE Ladislavu Žižkovi, studentskému vůdci z FF UK Lubomíru Holečkovi, Svazu československých spisovatelů (čtvrtý odnesl na místo protestu v aktovce). V dopisech uvedl, že je členem skupiny, která se rozhodla pro sebeupálení, aby probudila veřejnost z letargie. Vznesl dva požadavky související se svobodou slova – zrušení cenzury a zákaz rozšiřování Zpráv, které vycházely od konce srpna 1968 jako tiskovina okupačních vojsk. Žádal, aby lidé zahájili na podporu těchto požadavků časově neomezenou stávku. Pokud by nebyly požadavky do 21. ledna 1969 splněny, měly vzplanout „další pochodně“. Palach na koleji patrně formuloval i koncept dopisu, v němž vysvětloval svůj čin. Oproti konečné verzi obsahuje několik dalších požadavků, vedle jiného odstoupení prosovětských politiků z jejich funkcí.

Z koleje Palach odešel okolo 11. hodiny. Není zcela jasné, co dělal v následujících hodinách. Patrně cestou do centra města vhodil do poštovní schránky zmíněné tři dopisy. Předtím zřejmě koupil známky a pohlednici Malostranského náměstí, na niž napsal adresu svého přítele Huberta Bystřičana a krátký pozdrav. Pohlednici podle všeho odeslal spolu s dopisy. Jisté je, že mezi 11.00 a 12.30 hod. zakoupil dvě umělohmotné nádoby, do nichž si nechal v Opletalově ulici načepovat benzín. S naplněnými nádobami a aktovkou v rukou zamířil zřejmě rovnou pod rampu Národního muzea. Pro svůj čin si vybral záměrně místo v centru Prahy, kde se po celý den nacházela řada lidí. Ke kašně přišel několik minut před půl třetí odpoledne.